Ženy sobě - tentokrát v Berlíně

Musím říct, že mám v životě velké štěstí, protože mi do cesty přivál mnoho úžasných, inspirativních a schopných žen. Nejsou to jen kamarádky, jsou to přítelkyně, holky do nepohody, které dokáží vyslechnout, poradit, pomoci i rozesmát. V jejich přítomnosti mám pocit, že lze dokázat téměř všechno a že to, čemu tak rády říkáme „women's power“ je něco skutečně hmatatelného. Každá je trochu jiná - různého věku, povolání, názoru, stavu a přitom všechny jsou jedinečné a nezaměnitelné!

#LoveIsInTheAir

Často si říkám, co mám na své práci vlastně nejradši…? Jestli je to objevování nových míst a měst nebo čas, který mám na cestách jen sama pro sebe a své myšlenky, ruch na letišti, který mi vhání život do žil, nebo jestli je to adrenalin, protože často nevím, s jakým týmem strávím následující den a jak si pracovně i lidsky sedneme…?

Dnes jsem však přišla na jednu věc. Určitě nejvíc mě na tom všem baví poznávat nové lidi a seznamovat se s jejich životnými příběhy.

Já a „blogísek“? Are you kidding me?

Svět se zbláznil a já s ním… Kdyby mi někdo vyprávěl, že se rozhodnu psát blog, tak bych si zaťukala na čelo a poslala bych na něj doktora Chocholouška. Nejsem žádný velký psavec a napsat bakalářskou a následně magisterskou práci byl pro mě tenkrát výkon typu zdolání Mont Everestu. Jenže doba je jiná a já pochopila, že pokud chci vyjadřovat své názory a dělit se o své zkušenosti, tak právě blog je ideální sociální kanál.

Navíc jsme se přehoupli do roku 2016 a já tak nějak cítím, že je načase se posunout dál. V tomto roce mě čeká několik zásadních jubileí, o které bych se s vámi ráda podělila. Jednak v srpnu dosáhnu pomyslného stupně dospělosti. Tedy alespoň v mých očích je třicítka teprve věk, kdy vás společnost začne brát tak nějak vážně, věk, kdy by už člověk měl vědět, co od života chce, má už něco za sebou (ale doufám, že i před sebou) a hlavně věk, kdy se už nedá nic svádět na mladistvou nerozvážnost:-) Ženy všeobecně vnímají tento mezník asi trochu jinak než muži. Možná ho až zbytečně moc prožíváme. Uvědomujeme si, že je na čase začít přemýšlet, jestli je pro nás důležitější kariéra nebo rodina a jestli už náhodou není ten nejvyšší čas ji založit.

V tomto roce mě však čeká ještě jeden důležitý okamžik… Je to deset let, co jsem vyhrála národní soutěž krásy Českou Miss. Soutěž, která mi změnila život od základu a odstartovala život, který jsem si tolik vysnila a nikdy nevěřila, že by se mohl stát skutečností. Je to neuvěřitelné, ale je to opravdu deset let, co jsem se dvěma džínama, pěti tričkama a mikinou přijela do Prahy a už nikdy se nevrátila zpět domů do rodných Ivanovic na Hané.

Proto jsem si řekla, že evidentně tyto roky, které končí šestkou jsou mi tak nějak osudové a je načase se rozhoupat k tomu, o čem už rok přemýšlím… Pořídit si mimino!:-)

Takže tímto vám ho představuji a uvádím na svět… Tohle je moje první dítě – blog - BY RENATA