Jsi Miss? Tak zmiz!

„Mami, podívej, to je ta Miss“ věta, kterou jsem slyšela v životě snad milionkrát a vždy ve mně vyvolá stejnou reakci, otočit hlavu jiným směrem a rychle odkráčet. Říkám si, to snad není možný, aby tak malá holka věděla, že jsem Miss! Vždyť v době, kdy jsem vyhrála nemohla být ani na světě!

Deset let? Šílený! Je to deset let od okamžiku, kdy Míša Maláčová pronesla pro mě osudovou větu: „Českou Miss 2006 se stává dívka s číslem 11 – Renata Langmannová“. Ten pocit se velmi těžko popisuje, byl to totální šok! Zamotala se mi hlava, udělaly se mi mžitky před očima a nevěděla jsem, jestli se mám začít smát nebo brečet. A to mi tenkrát ještě nedošlo, že se od toho momentu píše pro mě nová kapitola života… Že dostávám titul, který se k mému jménu připoutá daleko pevněji než o něco později získaný titul magisterský.

Začátky byly poměrně náročné, ale jelikož se mi tím dnem splnil životní sen, užívala jsem si každý okamžik, který po finále následoval. Všechno pro mě bylo nové. Už jen to, že jsem ze dne na den zůstala sama v Praze vytržená z rodinného hnízda. Prostě hozená do vody a plav… Jak já jsem za to teď ráda!

Přijela jsem do Prahy s jedním kufrem a ten v podstatě obsahoval všechno, co jsem tenkrát měla. Dvoje džíny, 5 triček, tři mikiny, koktejlky a méďu pro štěstí. S touhle prima výbavičkou jsem už následující den měla být módní ikona, kterou si bude brát na paškál módní policie a která bude ovlivňovat oblékání svých vrstevnice. Trochu paradox nemyslíte?

Největším paradoxem však bylo, že jakmile jsem se probrala z Missí euforie, pochopila jsem, že titul Miss mi nebude jen pomáhat, ale někde dveře vyloženě zavírat. Lidé strašně rádi škatulkují a to je kamenem úrazu. Co si budeme povídat, některé vítězky soutěží krásy neudělaly nejlepší obrázek o tom, jaké Miss jsou, jak se chovají, jaké jsou jejich priority, vkus i úroveň. Často pracují pod cenou a tím shazují postavení na trhu i ostatním.

Nejvíc mě zabolelo, když po několika letech, co jsem pracovala jako modelka převážně v zahraničí, měla za sebou mnoho zakázek pro opravdu známé značky a návrháře, natočené reklamy, se mnou odmítl nafotit jeden český „fashion“ magazín editoriál, protože podle něj Miss nejsou skutečné modelky a nejsou hodné vysoké módy.

Je docela vtipné, že člověk dosáhne něčeho, po čem touží desíteky možná i stovky tisíc dívek v republice, musí často dokazovat, že zase tak moc Miss vlastně není.

I když během těch deseti let nastaly okamžiky, kdy jsem měla pocit, že mi titul Miss lehce škodí, pokorně přiznávám, že České Miss vděčím za hodně – za raketový start na českém trhu, za první vydělané peníze, vlastní auto, samostatné bydlení, za mnoho kontaktů a přátel, zkušeností, zážitků a spoustu legrace! Nebýt jí, můj život by se pravděpodobně odvíjel úplně jiný směrem! Proto musím s čistým svědomím konstatovat, že přihlásit se do Miss bylo určitě jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí!

Dnes večer bude zvolena další dívka, která se zařadí do „Missí rodiny“, proto bych jí přála, aby zůstala sama sebou a dělala dobré jméno jednak sobě ale i ostatním holkám zařazeným do škatulky „Miss“.