Můj život s medvědem

Krásné ženy a charita patří jistě odjakživa k sobě. Nevím, čím to přesně je, že se tyto dva subjekty navzájem tak přitahují, ale mám na to svoji teorii. Pokud se člověk narodí fyzicky krásný a má natolik dokonalé parametry, že se stanou na nějakou dobu jeho obživou, časem si uvědomí, že takové štěstí mají pouze „vyvolení“ a proto mu přijde naprosto přirozené v průběhu života něco vrátit lidem i společnosti.

Navíc veřejně známé osobnosti, mezi které bezesporu patří i úspěšné modelky, mají tu možnost více než kdokoliv jiný ukazovat na témata, kterým by se společnost měla věnovat a nepřehlížet je. Jsou pak schopni na základě známé tváře přitáhnout pozornost veřejnosti a získat potřebné finanční prostředky tam, kde se jich nedostává nebo dostává velmi málo. Pokud člověk není úplný ignorant, je pro něho nějaká forma pomoci – charity blízká. Proto modelky, které jsou ještě navíc obdařené zdravým rozumem a potřebnou empatií, mají tendenci zakládat charitativní organizace nebo alespoň se s již vzniklými spojovat, účastnit se charitativních akcí a věnovat svou tvář i jméno na podporu dobré věci.

Docela často se setkávám s názorem, že není jednoduché si mezi charitativními organizacemi vybrat tu, kterou podpořit. Já se v tomto případě řídila vlastním srdcem a instinktem. Obě Terezky, které stojí ve vedení Nadace znám osobně asi 10 let a celý jejich přístup k životu i pomoci dětem mi přijde velmi sympatický. Proto když přišla nabídka na ambasadorství k projektu Teribear, neváhala jsem ani chviličku. Ten nápad spojit hezké (designové) s užitečným mi přijde geniální. Prostě jak jsem psala již nahoře – krása a charita mají patřit k sobě!

Dnes jsou to již více než dva roky, co s medvědem ráno vstávám, snídám, během dne ho mám stále u sebe a večer s ním i ráda usínám. Stal se součástí naší rodiny a já doufám, že i já se stala součástí rodiny Nadace Terezy Maxové dětem.

Více informací o chystaných projektech a o tom, jak se i vy můžete zapojit, najdete na www.teribear.cz !

Teorie Tygra aneb Zase jsem se přesvědčila, že jsem asi chlap

Deštivou neděli jsme s manželem využili a vyrazili do kina na film Teorie Tygra v hlavní roli s Jiřím Bartoškou. Nic zásadního jsme od filmu nečekali, i když recenze byly vcelku pozitivní a na ČSFD mu dávají lichotivých 79%.

Jsi Miss? Tak zmiz!

„Mami, podívej, to je ta Miss“ věta, kterou jsem slyšela v životě snad milionkrát a vždy ve mně vyvolá stejnou reakci, otočit hlavu jiným směrem a rychle odkráčet. Říkám si, to snad není možný, aby tak malá holka věděla, že jsem Miss! Vždyť v době, kdy jsem vyhrála nemohla být ani na světě!

Ženy sobě - tentokrát v Berlíně

Musím říct, že mám v životě velké štěstí, protože mi do cesty přivál mnoho úžasných, inspirativních a schopných žen. Nejsou to jen kamarádky, jsou to přítelkyně, holky do nepohody, které dokáží vyslechnout, poradit, pomoci i rozesmát. V jejich přítomnosti mám pocit, že lze dokázat téměř všechno a že to, čemu tak rády říkáme „women's power“ je něco skutečně hmatatelného. Každá je trochu jiná - různého věku, povolání, názoru, stavu a přitom všechny jsou jedinečné a nezaměnitelné!

#LoveIsInTheAir

Často si říkám, co mám na své práci vlastně nejradši…? Jestli je to objevování nových míst a měst nebo čas, který mám na cestách jen sama pro sebe a své myšlenky, ruch na letišti, který mi vhání život do žil, nebo jestli je to adrenalin, protože často nevím, s jakým týmem strávím následující den a jak si pracovně i lidsky sedneme…?

Dnes jsem však přišla na jednu věc. Určitě nejvíc mě na tom všem baví poznávat nové lidi a seznamovat se s jejich životnými příběhy.

Já a „blogísek“? Are you kidding me?

Svět se zbláznil a já s ním… Kdyby mi někdo vyprávěl, že se rozhodnu psát blog, tak bych si zaťukala na čelo a poslala bych na něj doktora Chocholouška. Nejsem žádný velký psavec a napsat bakalářskou a následně magisterskou práci byl pro mě tenkrát výkon typu zdolání Mont Everestu. Jenže doba je jiná a já pochopila, že pokud chci vyjadřovat své názory a dělit se o své zkušenosti, tak právě blog je ideální sociální kanál.

Navíc jsme se přehoupli do roku 2016 a já tak nějak cítím, že je načase se posunout dál. V tomto roce mě čeká několik zásadních jubileí, o které bych se s vámi ráda podělila. Jednak v srpnu dosáhnu pomyslného stupně dospělosti. Tedy alespoň v mých očích je třicítka teprve věk, kdy vás společnost začne brát tak nějak vážně, věk, kdy by už člověk měl vědět, co od života chce, má už něco za sebou (ale doufám, že i před sebou) a hlavně věk, kdy se už nedá nic svádět na mladistvou nerozvážnost:-) Ženy všeobecně vnímají tento mezník asi trochu jinak než muži. Možná ho až zbytečně moc prožíváme. Uvědomujeme si, že je na čase začít přemýšlet, jestli je pro nás důležitější kariéra nebo rodina a jestli už náhodou není ten nejvyšší čas ji založit.

V tomto roce mě však čeká ještě jeden důležitý okamžik… Je to deset let, co jsem vyhrála národní soutěž krásy Českou Miss. Soutěž, která mi změnila život od základu a odstartovala život, který jsem si tolik vysnila a nikdy nevěřila, že by se mohl stát skutečností. Je to neuvěřitelné, ale je to opravdu deset let, co jsem se dvěma džínama, pěti tričkama a mikinou přijela do Prahy a už nikdy se nevrátila zpět domů do rodných Ivanovic na Hané.

Proto jsem si řekla, že evidentně tyto roky, které končí šestkou jsou mi tak nějak osudové a je načase se rozhoupat k tomu, o čem už rok přemýšlím… Pořídit si mimino!:-)

Takže tímto vám ho představuji a uvádím na svět… Tohle je moje první dítě – blog - BY RENATA